Popravdě řečeno, k Silent Hillu 4 jsem už od začátku přistupovala lehce nedůvěřivě. Přece jen neuplynul ani rok od doby, co vyšel třetí díl (recenze), což mi zákonitě vnucovalo pocit, že by nyní mohlo jít jen o narychlo splácaný nesmysl, který by nedosahoval propracovanosti a kvalit předchozích titulů. Už nedávno testovaná preview-verze (dojmy) však naštěstí ukázala, že tomu tak s největší pravděpodobností nebude, a že v Konami umějí dělat hry nejen dost rychle, ale také pořádně. Na druhou stranu, ani tentokrát nemohu nechat Silent Hill úplně bez připomínek a výtek, což je ale už náplní následujících řádků.

 

Bizarní monstra
Opravdu by mě zajímalo, kam v Konami chodí pro inspiraci, protože některá monstra nemají svoji bizarností obdoby. Agresivní „psi“ s žilnatou srstí a dlouhými jazyky nebo humanoidní kreaturky s ocáskem se ještě dají vcelku pochopit. Když po vás však začne v nemocnici sekat sekerou třímetrový transvestita v oblečku nemocniční sestry nebo na vás vyjede útočný invalidní vozík (prázdný!), zůstává už rozum opravdu stát. Na druhou stranu, ať už jsou všechny silenhillské kreatury jakkoliv absurdní, většinou se dají umlátit, rozsekat, ušlapat a tak podobně. Většinou. V Silent Hillu 4 vás budou totiž kromě neohrabaných dvojčat a dotěrných netopýrů otravovat i duchové – vznášejí se lehce nad zemí, mají zálibu v strkání svých rukou do vaší hrudi a nejdou běžnými způsoby zlikvidovat. Brzy však zjistíte, že i na ně jistá věc docela dobře platí

 

Grafika i zvuky
Vizuálně vypadá hra opět poměrně stejně, respektive stejně dobře jako minule. Modely postav jsou velice detailní, jejich pohyby přirozené a plynulé a v četných cut-scénách opět oceníte i propracovanou mimiku, díky které jsou pocity aktérů hry většinou příjemně čitelné. Všechny lokace jsou tentokrát o poznání prosvícenější a dokonce už při jejich procházení nebudete potřebovat žádnou baterku. Na své děsivosti ale žádné místo rozhodně neztratilo, koneckonců, nejpodstatnější je přece jen obsah, v tomto případě ještě zahalený do typického lehce zrnitého (noise) efektu.

Celkovou atmosféru samozřejmě pomáhají dotvořit též kvalitní zvuky a sem tam se vyskytnuvší psychedelické melodie. Různé vzdechy, skřeky, kroky, údery, tlumený pláč a nebo třeba jen vhodně naservírované ticho vás rozhodně nenechají klidnými. Kdo někdy zkoušel hrát jakýkoliv Silent Hill sám v noci a v tmavém pokoji, dobře ví, jak nepříjemně dokáže být tato hra vtíravá, a to i po vypnutí počítače ;)

 

Hardwarové nároky
Hardwarové nároky se od třetího dílu zvýšily jen nepatrně. Doporučenou sestavou je nyní 2 GHz procesor, 512 MB RAM a grafická karta GeForce 4 Ti/ Radeon 8500, Silent Hill 4 však rozběháte i na slabších sestavách – postačí prý i 1 GHz CPU, 256 MB RAM a GeForce 3 Ti. V obou případech však musíte mít ještě DVD mechaniku, protože hra na CDčkách opět nevychází. Stejně jako u trojky, ani nyní nejsou oficiálně podporovány karty série GeForce MX a starší Radeony, které nepodporují pixel shadery. Na mojí sestavě Athlon XP 2800+, 512 MB RAM a GeForce FX 5900 běžela hra v rozlišení 1024x768 se všemi efekty naprosto plynule a bez problémů.